Zemřel Ing. Josef Mrázek, viceprezident Svazu pacientů ČR

15.3.18, pacienti.cz (převzato odtamtud)

 

 

Dnes v noci nečekaně zemřel
Ing. Josef Mrázek, CSc.
ve věku [74] let
viceprezident Svazu pacientů ČR
zakladatel Svazu pacientů České republiky

Ještě před týdnem na zasedání Grémia Svazu pacientů ČR byl vitální a aktivní v diskusi k tématu o zavedení připojištění ve zdravotnictví, kde argumentoval proti zavádění připojištění, protože to pak prodraží ty prostředky nebo úkony, které nebudou ve veřejném systému pojištění… a doplatí na to jen a jen pacienti a jejich peněženky.

Jsme zarmoucení z náhlého skonu vynikajícího člověka, pedagoga, vědce a experta na zdravotnictví a hospodárné nakládání s veřejnými prostředky nás všech občanů.

Vzpomínáme na něj s úctou
a kondolujeme jeho manželce, dětem a celé rodině upřímnou soustrast.

Čest jeho památce!

 

Zemřel Dr. Ing. Josef Mrázek, CSc.

Ivan David, 15.3.18, novarepublika.cz (převzato odtamtud, doplněny odkazy)

Paní Mrázková nám prostřednictvím přítelkyně Zdeňky Radičové sdělila, že v noci ze 14. na 15. března zemřel náhle její manžel Dr. Ing. Josef Mrázek, CSc. (*1944), který byl našim dlouhodobým spolupracovníkem a přítelem.
Vážili jsme si jeho upřímného zájmu o nápravu věcí veřejných a o obhajobu skutečné demokracie v naší zemi. Vedle obhajoby občanských práv vždy zdůrazňoval také sociální práva všech občanů. Aktivně se účastnil společenských akcí, polemik, diskusí, neúnavně publikoval také v Nové republice ZDE. Více na Blistech ZDE…^*)

Velmi si přál, aby se našla skupina lidí, která by se dokázala aktivně chopit jeho představy nového volebního systému, který nese název Spojení 12.^**)
Z jeho myšlení byla zřejmá jeho dlouholetá vědeckovýzkumná práce, která předpokládá jasné definování pojmů, stálou revizi premis a trvalé prověřování platnosti hypotéz.
Poslední léta zasvětil zejména snaze o kvalitnější, efektivnější a spravedlivější zdravotnictví.

Patří k těm vzácným osobnostem, které nehledí na osobní rizika a život věnují práci pro druhé.

Je nenahraditelný a bude nám chybět.

Ivan David

---

^*)

…a na svém blogu ZDE (spojeni.wordpress.com, tento blog)

^**)

stránky S12 Spojení ZDE (spojeni.org)

 

Volební program je smlouva, podle které by se mělo platit za hlas plněním slibů

Josef Mrázek

Programová nabídka v podzimních volbách obsahovala jen málo z toho, co by bylo potřeba dělat, ale přesto přišlo 60.84% oprávněných voličů a dali hlas volební straně, od které cosi očekávali. Výsledek je žalostný. Klauzule 5% je sice nemravná, ale když konečně jednou mohla být užitečná, propustila o zlomek procenta hned tři strany, všechny velmi škodlivé. Hledat v jejich programech něco, co by se mělo kvůli všeobecnému blahu vymáhat, je dost zbytečné. Potom tu máme Piráty a ODS, novou a starou stranu, a myslel jsem, že je volilo hodně lidí omylem, že je považovali za lepší, než se potom projevili po volbách. Podle průzkumu jim voličů neubylo. Pirátům dokonce přibylo, neboť i nejhloupější vítač má volební právo. Ale neměl by ho mít, protože to je v kolizi s právem ostatních občanů na život.

Těch pět stran má dohromady 70 mandátů se kterými se nedá k ničemu dobrému počítat. Potom je tu ČSSD, kde většina delegátů mimořádného sjezdu volbou Hamáčka zajistila nepoužitelnost také této strany, což potvrzují úděsná vystoupení poslance Chvojky. Možná se ČSSD vetře do vlády, ale neovlivní dost prospěšně vládní program. To už spíše něco vyjednají komunisté výměnou za hlasy potřebné k prosazení důvěry vládě, když požadavky SPD zachraňující stát a národ budou odmítnuty. S podporou KSČM i nekomunistů však hazarduje premiér Babiš, když se bál použtít přesvědčivý projev poslance Ondráčka ve Sněmovně a ukázat falešnost námitek proti němu. A svým hanebným prohlášením umožnil úspěšnou štvanici na tohoto pro lumpy nebezpečného předsedu výboru a jeho odstranění. Ještě horší je, že takto slabý Babiš se také nebude schopný postavit EU.

Kdybychom přece jen měli schválenou vládu, byl by vhodný čas začít po vládě požadovat, aby plnila, co slíbila a nám se to líbí, a také to, co neslíbila, ale potřebujeme to, a chválili bychom ji za to.

To, co potřebujeme, se liší stupněm naléhavosti.

Nejnaléhavějším přáním je zachování našeho života a jeho způsobu tak, aby to důstojně navazovalo na to, čeho jsme v minulosti dosahovali. Musíme využít toho, že kdejakému ohroženému živočišnému druhu, ba i rostlině je přiznáváno právo na ochranu existence a dokonce i jeho životního prostředí, a musíme se postavit proti svévoli EU a nedat se ohrožovat akcemi NATO. Pevný postoj v tomto směru musíme požadovat od kohokoliv, kdo bude chtít vládnout.

Politiky diskvalifikují řeči, jako že jsme spolehlivou součástí EU a zároveň se neřekne, co bude, když EU fatálně zklame, a ona už zklamala.

Zákeřná lež je vyhlašovat, že se naše životní úroveň zhroutí, když bychom následovali Británii. Nejsme to my, kdo vysává EU, je to naopak, a po počátečních těžkostech by zánik našeho otroctví byl následován příjemným zotavováním.

Docela zásadní je, že chceme-li mít lepší životní úroveň, musíme nejdříve vyhnat všechny politiky, kteří dost radikálně neodmítají muslimskou imigraci. Než se to stane, je relativní chudoba jedinou brzdou bránící přílivu těchto migrantů. Neexistuje žádný takový blahobyt, při kterém by život mezi migranty, pokud by se ještě zachoval, byl šťastnější, než život v chudobě bez nich.

Také v případě NATO je nutný pevný postoj. Je chybou parlamentu, že nevyužívá Ústavy ČR, aby zarazil zneužívání našich vojáků k provokacím v Pobaltí. NATO nepotřebujeme a naopak členství v něm nás ohrožuje. V případě války bychom byli bez rozpaků obětováni jak první.

Měli bychom žádat, aby vláda budovala podobnou ochranu území státu, jako mají Švýcaři, a zavedla potřebný výcvik mladých občanů. Nemáme Alpy, ale jinak jsme se Švýcarskem v mnoha směrech srovnatelní. Nesrovnatelná je jen úroveň vedení státu. Nesmíme však váhat a dále ztrácet, co se nabízí.

Nutnost těchto nejnaléhavějších kroků je důvodem k tomu, aby byly žádány také referendem. Pojednává o tom můj nedávný článek Jednání o referendu vysvléká politickou scénu do naha. Zde chci zdůraznit jeho poslední větu, která zdůvodňuje, proč musí být přijat zákon o referendu a musí být dovoleno jeho použitím rozhodnout o vystoupení z organizací, které nás ohrožují:

Tak, jako se nepřipouští hlasování o zavedení trestu smrti, tak se také nesmí bránit lidem, aby odmítli členství v organizacích, které je ohrožují na životě přímo, nebo zničením prostředí, ve kterém žijeme.

Jednání o referendu vysvléká politickou scénu do naha

Josef Mrázek

Spor o to, kdy je pro společnost při řešení jednoduchých zásadních otázek lepší použít přímou a kdy zastupitelskou demokracii, by neměl vznikat, protože dobré rozhodnutí se dá očekávat od znalých, schopných a poctivých občanů, ať už se rozhodují jako jednotlivci, nebo jako zastupitelé. Bohužel, kvalitu zastupitelského orgánu náš volební systém nezaručuje a deformace rozhodnutí těchto orgánů vnějšími vlivy může být velká. Na druhé straně při referendu jako nástroji přímé demokracie má velkou příležitost manipulace pomocí zneužití sdělovacích prostředků.

Většina aktérů naší politické sféry odmítá rozhodnutí dobrá pro občany, pokud nejsou zároveň výhodná i pro ně, a proto dávají přednost zastupitelskému rozhodování, jehož zmanipulování je snazší a může být i levnější. V obou případech může být příčinou špatného rozhodnutí jak převažující hloupost a neznalost, tak i manipulace a různé formy korupce.

Strach, že by občané mohli prosadit svůj zájem cestou referenda převládá, a proto se přijetí pořádného zákona o referendu stále vleče a jeho obsah je upravován tak, aby zákon nebyl prakticky k ničemu. Ukážeme si, jak přitom navrhovatelé likvidačních úprav odhalují své ledví. Snahou je, co nejvíce ztížit konání referenda, omezit předmět rozhodování na věci bez významu, požadovat vysokou účast a zpochybnit závaznost výsledku.

• K vyžádání referenda na celostátní úrovni by mělo stačit 50 000 podpisů občanů, nebo 10 podpisů členů parlamentu, na nižších úrovních přiměřeně méně.
• Účast by neměla být limitována vůbec, protože důležité je jen, aby každý měl možnost se zúčastnit, nebo rozhodnutí nechat na druhých, i to je účast.
• Referendum vyhlášené jako závazné, musí v případě i jen prosté většiny platit.
• Vyloučení některých předmětů hlasování, jako zavedení trestu smrti, výše daní a jejich zrušení, nebo obsah vysokých mezinárodních zákonů, je většinově uznáváno bez námitek.

Naproti tomu ale je nepřijatelné vyloučení hlasování o mezinárodních smlouvách zakládajících členství, například v EU nebo NATO, zvláště když se podstata těchto subjektů a okolnosti velmi změnily.

• Při vstupu do EU se konalo referendum a nebylo vyhlášeno, že jde o nevratnou změnu.
• Odmítáním referenda o výstupu z EU strany porušují slib, na základě kterého dostaly hlasy. Většina z nich měla přijetí zákona o referendu ve volebním programu a jestli to měl být nepoužitelný zákon, nebo zákon opět odkládaný, dopustily se podvodu.

Tak jako se nepřipouští hlasování o zavedení trestu smrti, tak se také nesmí bránit lidem, aby odmítli členství v organizacích, které je ohrožují na životě přímo, nebo zničením prostředí ve kterém žijeme.

Odkaz

• návrh ÚSTAVNÍho ZÁKONa … o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky, 13.12.17, Tomio Okamura, Radim Fiala, Jaroslav Holík, Marián Bojko, Zdeněk Podal, Radek Rozvoral, Pavel Jelínek, Jana Levová, Karla Maříková, Miloslav Rozner, Radek Koten, Monika Jarošová, Tereza Hyťhová, Jaroslav Dvořák, Jiří Kobza, Lubomír Volný, Ivana Nevludová, Jan Hrnčíř, Lubomír Španěl, Lucie Šafránková, Radovan Vích, Jiří Kohoutek / SPD (.pdf na webu psp.cz)

 

Krutě pravdivé zprávy na ČT večer 24. února 2018

Josef Mrázek

V sobotu 24. února jsem si pustil zprávy na ČT 24 a tam ohlásili, že návrh Okamurovců, aby se občané mohli formou referenda vyslovit k přijetí nebo odmítnutí mezinárodní smlouvy, se nedostane ani do druhého kola projednávání ve Sněmovně PČR, protože kromě předkladatelů ho podpoří jen KSČM. Tuto zprávu musíme, bohužel, považovat za pravdivou, a to je kruté. Zcela to vyvrací to, co o sobě většina parlamentních stran prohlašuje, že právě ony jsou demokratické. Některým jsme to sice stejně nevěřili. Ale že do stejného pytle vleze s takovou rozhodností i ANO a ČSSD, to je dost zásadní překvalifikování.

Nejde o postoj k jakémusi zákonu. Jde o zásadní odmítnutí projevů vůle občanů v tak zásadních otázkách, jako je zánik státu a zahubení národů. Tak to vidí prozíraví občané a nevíme, jaké střety zájmu způsobují, že se jako slepí jeví tak mnozí naši „představitelé“. To, co jsme slyšeli ve zprávách, potvrzuje, že označování KSČM za stranu nedemokratickou a SPD za populisticko extremistickou je jen účelové a neodpovídá skutečnosti a naopak zbylé strany není třeba dále třídit, samy se zařadily mezi nedemokratické. Toto konstatování je smutné až kruté, i my jsme zklamali tím, že jsme tyto strany pustili do sněmovny a své hlasy dostatečně nepodmínili.

Ale proč je možnost hlasování o členství v EU tak důležitá? Evropská Unie nebyla to, do čeho jsme si mysleli, že vstupujeme a navíc už není ani to, co byla. Tak se mnozí domnívají, a já také, že referendum o tom, zda chceme v EU nadále setrvat, by bylo vhodné a máme právo ho požadovat. Hlavně však je to nutné. Námitka, že to nejde, padla, když Britové to udělali a šlo to. Proti se ozývají velmi rozhodně ti, kteří proti vytěžování republiky jako kolonie bohatší části Evropy neudělali nic, a teď varují, že není radno rozlobit ty, kteří hluboko pod cenou kupují naše zboží a služby.

Ptáme se, zda nejen napravitelné, ale jakékoliv ekonomické problémy, jsou vůbec srovnatelné s tím, že Junker a Merkelová plánují zánik českého státu a zánik národů se vším, co s tím souvisí? Jaké jsme si to zvolili politiky, když nejsou schopni rozeznat smrtelné nebezpečí a pouze vyhlašují, že odejít z EU by byla ekonomická katastrofa. Rozhodně by nebyla tak veliká, jako kdybychom sdíleli osud Evropy vedené Merkelovou. Chce se po nás, abychom dále levně sloužili, dokud nebudeme vyhubeni. A je neomluvitelné, že většina politiků nám dokonce upírá právo, abychom se smrtelnému ohrožení bránili.

Ti všichni, kteří slibují věrnost EU, dluží odpověď, zda můžeme v EU setrvat, aniž bychom zanikli jako stát a jeho národy a všechno, co k tomu patří. Můžeme totiž požadovat od EU, aby nespáchala sebevraždu tím, že nezabrání muslimizaci, ale musíme počítat s tím, že náš požadavek nic nezmění. Tak, jako Němci poslechli Hitlera, jsou s velkou pravděpodobností schopni poslechnout Merkelovou. V tom případě nějaké hospodářské problémy budou bezvýznamné a v případě války rovněž. Ale i kdyby se EU vzpamatovala, uzavřela se proti muslimům a přestaly provokace vůči Rusku, naše postavení trvale sloužících otroků lepší části EU by se tím nevyřešilo.

Peníze čerpané z EU je třeba srovnat s tím, co nás podřízenost měnovému a hospodářskému systému EU stojí. Tato bilance je více než bilion Kč ročně v náš neprospěch.

Ve srovnáním s tím, co bylo uvedeno, jsou náklady na úpravu národního hospodářství během přechodného období nepodstatné a ztráty by brzo byly kompenzovány. Část produkce by přešla na výrobu pro domácí trh a nahradila nevýhodný dovoz. Velkou část by i nadále rádi kupovali dosavadní odběratelé a ke světovým cenám by nás přiblížily i nové trhy. Ostatně i Anglie bude v obchodování s EU pokračovat.

Naše záchrana je stále ještě možná, ale je nutné, aby se projevila vůle většiny všech občanů. Když jde o krk, je nutné se za účelem prosazení zásadního řešení sjednotit a spory nechat až na lepší časy.

Jeden klad zpráv ze dne 24. února tady je. Politici přiznali barvu a nemusíme se zdržovat zkoumáním jejich stanoviska. Musíme jim ale dát najevo, že už máme jejich zacházení s námi dost a nebudeme to trpět.

Mzdy a platy a financování veřejného zdravotnictví, důchodů a dávek

Josef Mrázek

O nízké ceně práce, která vznikla tím, že nebyl nijak kompenzován zánik benefitů poskytovaných za komunistů místo části mzdy, a která má za následek nejen špatné mzdy a platy, ale také nízké důchody, dávky v mateřství a potíže veřejného zdravotnictví. A o tom, jak se to dá napravit.

Začínám od financování zdravotnictví jako příkladu, že místo hledání, jak zvyšovat spoluúčast v rozporu s Ústavou ČR, měly být už dávno zachyceny nevyplácené části mzdy, které unikají do zahraničí.

Závazek státu – veřejná služba

Článek 31 Listiny základních práv a svobod, nedílné součásti Ústavy ČR, zavazuje stát, aby zajistil financování veřejného zdravotnictví financovaného pomocí veřejného zdravotního pojištění a umožnil tak zdravotní péči o všechny občany placenou solidárně, nezávisle na jejím poskytnutí.

Jde tedy o veřejnou službu, takže stát také odpovídá za její hospodárné obstarávání. Z Ústavy ČR vyplývá, že je poskytována těm, kteří ji potřebují, bez přímé platby, a pojistné, z kterého je hrazena, zákon stanoví s přihlédnutím k příjmům pojištěného. Za pojištěnce, kteří nemají příjem, musí pojistné platit stát ze svého rozpočtu a toto pojistné by měl upravovat tak, aby bilance veřejného zdravotního pojištění mohla být vyrovnaná.

Problémy s pojistým, špatného hospodaření s ním

Podle vzoru jiných států bylo pojistné zaměstnaných občanů stanoveno ve výši 13.5 % příjmu pojištěnce a potíže byly zprvu způsobovány jen tím, že dorovnávání státním pojistným se opožďovalo a také tím, že kromě státní VZP bylo ještě více než 10 pojišťoven zřízených podle odlišného zákona. Některé hospodařily pochybně a jiné zase měly bohaté pojištěnce a přebytky si hromadily v naději, že se zprivatizují. Časem počet pojišťoven klesl, ale ústavou předpokládaná úsporná jedna pojišťovna, jakou mají třeba Francouzi, nebyla pro odpor kšeftařů zavedena.

Racionální upravování státního pojistného vázne a je nahražováno hloupými nesystémovými kroky, které nemohou vyhovět při měnících se podmínkách.

Napravit znehodnocení příjmů

V dřívějších článcích jsem vysvětlil, proč v jiných státech stačí zmíněných 13.5 % příjmů pokrýt skoro všechny potřeby veřejného zdravotnictví a u nás ne. Je to způsobeno tím, že průměrné mzdy a platy, neboli cena práce v České republice je, z důvodů výše zmíněných asi o 30 % nižší, než by odpovídalo aktuální produktivitě práce. A navíc tato mzda je vyplácena v českých korunách a z ní odvozené zdravotní pojistné je používáno také na nákupy v eurech a dolarech, při čemž se místo kurzu stejné kupní síly uplatňuje kurz směnný, a to představuje velké znehodnocení, teď to je o více než jednu třetinu a bylo to ještě mnohem horší. Navíc se zde negativně projevily intervence ČNB.

Z uvedeného plyne, že dosažení spravedlivé úrovně mezd a platů by zvedlo příjmy veřejného zdravotního pojištění o 40 % i více, aniž by to znamenalo zatížení pro pojištěnce nebo státní rozpočet, protože nevyplácená část mezd odchází jako bezdůvodný zisk většinou do zahraničí.

Zvýšit mzdy a platy veřejného sektoru a tím k tomu přimět i soukromé zaměstnavatele

Námitka, že nelze nařídit převážně soukromým firmám, aby zvýšily mzdy, je výmluvou. Stát může zvýšit hladinu mezd a běžných platů ve sféře svého vlivu a to přiměje soukromé zaměstnavatele, aby se přizpůsobili větší ceně práce, zvláště proto, že nezaměstnanost je velmi nízká. Intervence ČNB kromě škodlivých následků ukázaly, že není problém obstarat peníze potřebné na rozjezd zvyšování ceny práce ve státním sektoru. Jde hlavně o rozjezd. Rostoucí odvody na zdravotní a sociální pojištění a růst výnosu z daní brzo odlehčí státní pokladnu a zvýšené mzdy v soukromém sektoru budou financovány hlavně na úkor bezdůvodných zisků soukromé sféry.

Návrh ministru Vojtěchovi, vládě, ministru financí a parlamentu

Na setkání ministerstva zdravotnictví s pacientskými organizacemi jsem navrhl ministru Vojtěchovi, aby se prosazování takového projektu ujal. Jeho úkolem by bylo přesvědčit vládu, že zvýšení ceny práce na úroveň obvyklou v dobře hospodařících státech umožní udržet dostatek lékařů a sester potřebných pro řádné poskytování solidárně hrazené zdravotní péče garantované ústavou a odstranilo by i ostatní problémy s financováním úplné zdravotní péče. Musela by to vzít za své celá vláda.

Úkolem pro ministra financí by bylo připravit návrh na zvýšení mezd ve sféře státního vlivu a těch platů, které jsou podhodnoceny, a na zvláštní zdanění bezdůvodných zisků vzniklých nevyplácením části mzdové složky HDP. Měl by zdůraznit, že zvýšení ceny práce rozhodným způsobem posílí vydatnost zdrojů pro úhradu mandatorních výdajů státu, jako jsou různé sociální dávky a zdravotní pojistné.

Úkolem pro předsedu vlády je přesvědčit Parlament ČR, že zvýšení ceny práce je nutným opatřením, které odstraní nedostatečnost odvodů na zdravotní i sociální a důchodové pojištění a které zásadně zlepší postavení všech občanů ve srovnání se zahraničím. Stane se to hlavně na úkor hodnot, které odcházejí bezdůvodně za hranice následkem nám vnuceného koloniálního postavení.

Parlament ČR by měl uvítat tento projekt jako příležitost ukázat občanům, že zastupitelé mohou, a většina z nich také chce, pracovat ve prospěch voličů.

Volný pohled na politickou scénu z galerie pro méně majetné

Josef Mrázek

Zrovna se vrátil premiér Babiš z Lán, a tak se nabízí podotknout, že strategie vůči EU a NATO, na které se s prezidentem shodli, by se dala přijmout, kdyby se také řeklo, co bude, když selže. Je jistě nutné zaujmout pevný postoj a říci každé té instituci, co nemůže být akceptováno. Je to v případě EU vzdání se suverenity v zásadních otázkách, jako je migrace, měna a národní hospodářství a vnucování nesmyslných požadavků. V případě NATO to je nucení k účasti na provokacích proti Rusku a akcích, které nejsou obranou našeho státu ani EU. Chybí odpověď, co bude, když naše námitky budou odmítnuty. Mělo by se počítat s tím, že budeme vyloučeni, nebo odejdeme.

Babiš a Juncker v Bruselu, 29.1.18 (Czech PM Babis courts EU after Zeman win, euobserver, 30/01/18)

I z galerie je vidět, že premiér Babiš je zatím jediný, kdo je schopen něco vyjednat, ale musela by skončit kampaň proti němu vedená. Voliči ho volili s vědomím, že bude premiérem a snaha mu to znemožnit směřuje proti zájmům státu. Jestli někomu připadalo, že stavba Hnízda dostala dotaci neprávem, měl devět let času k tomu, aby to zpochybnil. Teď nelze ANO nutit, aby postavilo jiného Babiše, a nutit voliče, aby akceptovali někoho, koho nevolili. Všichni vědí, že ANO jiného Babiše nemá a je zcela správné radovat se, že Babiš je aspoň takový, jaký je, a uplatnit presumpci neviny. Kdyby to nestačilo, musí být nové volby.

Ne, že by s oběma pány, prezidentem a předsedou vlády, nebyly problémy. Když se sešli v Lánech, měli si promluvit o tom, proč nemají moc šťastnou ruku při výběru pracovníků. Také u Babiše je takových hned několik. Třeba ministr zahraničí nebo zdravotnictví a další.

Drzost Chovance, s kterou se vecpal do záběrů právě zvoleného Zemana, je nebetyčná a jestli sjezd ČSSD ho nevyžene spolu s celým vedením strany, tak Babiš čeká na sjezd ČSSD zbytečně, a voliči, kteří kdysi od ČSSD něco očekávali, ji budou muset odepsat zcela.

Po zásluze vypadli ze hry Zelení, ale bohužel prošli TOP 09 a Starostové, zasloužilí škodiči, a bohužel i lidovci. Ti by mohli být příjemnným doplňkem každé koalice, ale místo toho dovedou prosadit v každé koalici to špatné, co by bez nich nebylo spácháno. Jejich voliči mají vlast tady, ale vedení strany kdesi ve Vatikánu, New Yorku a v Německu.

Výsledek ODS byl dosažen vzdor nestravitelnosti jejího vedení a pochybné minulosti, protože Václav Klaus mladší díky svým schopnostem a píli zviditelnil svůj převážně racionální způsob uvažování. To však zatím nemá na jednání celé strany zásadnější vliv. Podobného výsledku dosáhli i Piráti, ale z jiných důvodů. Méně informovaní voliči si je jako nováčky idealizolvali a to při chybách známějších konkurentů Pirátům vyneslo hlasy. Jejich chování po volbách muselo dost jejich voličů zklamat, zde byla deziluze asi ze všech stran největší. Voliči nepočítali s tím, že také Piráti mají svou vlast někde v zahraničí.

Okamurova SPD, jako jediná výrazně vlastenecká strana, musela po volbách svou radikální rétoriku zmírnit, aby mohla úspěšněji jednat s ANO, vítězem voleb.

Nejracionálněji k povolební situaci přistoupilo KSČM. Nebrání se jednání o žádné formě podpory vznikající vlády, protože se našly i body programové shody. Tato strana v sobě soustřeďuje mnoho z toho, co vadilo na struktuře rigidních stran a je smutné, že se i tak jeví bližší zájmům státu a občanů, než modernizované, ale na lžích a falši založené, jiné strany.

Volby nejvíce ovlivnilo ohrožení Čechů, Moravanů a Slezanů a jejich státu. Voliči mohli očekávat zastání od SPD, a přáli si, aby přišlo i od ANO, i když Babiš stále používá Stropnického, což je velmi varovné.

Pokus zbavit se Zemana nevyšel, záminky k útoku na Okamuru jsou zjevně nepodložené a tak zbývá vyřídit útok na Babiše. Prohlásit, že může jít o „politickou objednávku“, může každý, protože to je nevyvratitelné. Ostatně všechno tomu nasvědčuje. A presumpci viny požadují právě ti, kteří by se chtěli vlády zmocnit, aniž by měli odpovídající volební výsledek, přiměřené schopnosti a charakter.

Národní program občanů voličů a jejich smlouva s politickými stranami

Josef Mrázek

Je dost dlouho po volbách a stále nevíme, jak jsme vlastně dopadli. To poznáme teprve, až se zformuje vítězná formace a budeme se moci zeptat, jaká je odpověď na otázky naší další existence. Letos by nás to mělo zajímat daleko více, než kdy předtím, protože se nerozhoduje jen o tom, kdo bude chudý a kdo bohatý, ale hlavně o tom, jestli budeme vůbec.

Odbočím k nedodělané prezidentské volbě. Tam je podobný problém dobře patrný, a kdo ví, jak to dopadne. Dost je těch, kteří vědí, jakých chyb se Miloš Zeman dopustil, a nebudou ho volit. Já vím ještě o dalších a přesto ho budu volit, aby naděje národa na přežití byla co největší. V tom je jeho cena. Na ostatním můžeme pracovat, když se zachráníme.

(Martin Divíšek / EPA)

Tímto úvodem jsem naznačil, co nemůžeme prominout ani jakékoliv vládě. Teprve budou-li splněny základní požadavky potřebné k zachování suverenity a bezpečnosti státu, budeme se moci plně věnovat spolupráci vlády a parlamentu při tvorbě zákonů zajišťujících sociální funkce a prosperitu státu.

Ovšem, dobře pracující sněmovnu i vládu potřebujeme mít pořád a jak k tomu může přispět nový volební zákon, o tom pojednává můj článek Reforma politického systému. My se teď budeme zabývat vypořádáváním smlouvy mezi voliči a politickými stranami.

Při debatách s HVzV (Hnutí voličů za voliče) jsem si uvědomil, že vlastně chtějí k volbám přistupovat na základě nepsané smlouvy. Dojde k tomu tak, že voliči navrhnou politickým stranám programové zásady, které by si měly osvojit, pokud chtějí být voleny. Které nejlépe vyhoví, dostanou hlas, ale jsou potom vázány smlouvou, i když nepsanou, že ty zásady dodrží.

Nabídka může být shrnuta, například, do podoby „Národního programu voličů“, o jehož přesnější podobě se diskutuje. Místo konkrétního znění uvedu poznámky, co myslím, že by měl zhruba obsahovat.

1. V Ústavě ČR by měla být v Článku 1. odstavec 2 definice, že ČR je sociální stát, jehož zákony zajišťují životní jistoty a práva občanů. A také na konci článku 5. by se měla slova „svých zájmů“ nahradit slovy „zájmů občanů“, protože těchto zájmů se mají strany zastávat.

2. Mezi občany a státní i politickou reprezentací musí být umožněn dialog umožňující kontrolu obou. Vyžaduje to zavést určitá pravidla.

3. Zákon musí umožňovat vypsání závazného referenda o všem, kde to je možné a vhodné, a výsledek musí platit bez ohledu na účast.

4. Všichni občané mají právo na základní příjem, který může mít formu benefitů, ale musí mít také povinnost přispívat za to prací dle svých možností a potřeby státu.

5. Stát musí vytvářet legislativní a organizační prostředí pro účelnou výrobu a služby a aktivně působit tam, kde to selhává. Podnikání, které není pro zaměstnance, občany a stát prospěšné, musí být zatíženo a tlumeno daněmi.

6. Nesmíme připustit omezování suverenity státu větší, než se předpokládalo při vstupu do EU. To se týká jak migrace, tak i nového uspořádání EU. Nedáme se vydírat EU. Nedáme si vzít svou bezpečnost, ideové, kulturní, hospodářské a vojenské tradice.

7. Nesmíme schvalovat provokační akce NATO vůči Rusku a účastnit se na nich. NATO nás tím nechrání, ale ohrožuje.

8. Chceme, aby stát odčerpával daněmi bezdůvodný zisk, který vzniká nevyplácením celé obvyklé mzdové složky obsažené v ceně produktu.
Odvody z mezd odpovídající výšky umožní vydávat na zdravotnictví kolem 10% HDP a hradit vše solidárně, jak to stanovuje Ústava ČR.

9. Nechceme ztrátové intervence ČNB ani euro. Doplatili jsme na to, že jsme ho neměli, když by to zabránilo škodám a odmítáme ho přijmout za situace, kdy by to způsobilo další škody a omezení suverenity.

10. Chceme, aby poměrná výše důchodů a finanční kompenzace mateřství odpovídala v tomto směru nejlepším evropským státům.

Žádná z úspěšných volebních stran nemá ani zdaleka to všechno v programu, ale aspoň částečná shoda se někde najde a tam bude možné požadovat smluvní plnění a případně reklamovat neplnění smlouvy. Také k tomuto účelu je potřebná formální úprava dialogu s politickými stranami.

Reforma politického systému je potřebná i v době, kdy jde o život

Josef Mrázek

Nacházíme se ve stavu akutního ohrožení národní existence jak v důsledku nezvládané migrace a dalších chyb EU, tak i následkem válečných provokací, do kterých nás zavléká NATO. Nejasná povolební situace proti tomu není žádným velkým problémem, ale ukazuje na vady politického systému, které jsou přítěží jak při boji o život, tak i v případě, že se zachráníme. Ve stavu ohrožení občané potřebují, aby o sobě rozhodovali sami a mohl se proto uplatnit pud sebezáchovy.

Krize politického systému

Volby do Sněmovny PČR poznamenala i jinde ve světě sílící krize politického systému, jejíž příčinu pochopíme, když si přečteme, jak vadně je politický systém definován v Hlavě první, článek 5 Ústavy ČR. Tam se píše: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“

Zdálo by se, že se po nás chce, abychom přijali starou představu parlamentu, kde každá politická strana zastupuje určitou složku společnosti a hájí její zájmy. Ale pozor! V ústavní definici nejsou zmíněny zájmy skupin občanů, ale blíže neurčené „zájmy stran“.

Toho mnohé politické strany plně využily a začaly se chovat jako soukromí vlastníci politické moci, pomocí které uspokojují objednávky držitelů různých forem domácího nebo zahraničního kapitálu. Tyto zájmy se po zaplacení úplatku nebo slíbení nepeněžních výhod stávají „zájmem strany“. Škoda, která po jejich prosazení postihne občany státu, je obvykle mnohonásobně vyšší, než úplatek, nebo výhoda poskytnutá straně. Obchodování s politickými vlivy je umožněno tím, že vazba mezi voliči a zvolenými zastupiteli končí odevzdáním hlasu a nahrazují ji pokyny vedení strany, která politickohospodářské obchody uzavírá a podle potřeby též uzavírá koaliční smlouvy. Poslanci poslechnou, protože kandidátky sestavuje sama strana a neposlušného tam nedá. Prosadit odvolávání také nepomůže, nastoupil by další poslušný.

Vadný volební zákon

Významným nástrojem, který tyto špinavosti umožňuje, je špatný volební zákon a pro nápravu je klíčové, aby se dosáhlo jeho radikální změny. Současná podoba volebního zákona je výsledkem spolupráce velkých stran, které si kromě kradení moci občanů ještě pro sebe zajistily další výhody. Je hanba, že také ČSSD přitom pravicové strany podpořila.

Zvláštní případ je komunistická strana. Desítky let také oddělovala zvolené zastupitele od voličů a volby byly jen prověrkou poslušnosti. Nerozhodovaly ani o tom, zda někdo jiný získá podíl na moci, o výsadním postavení KSČ se nesmělo pochybovat. Ale bylo také jasné, že žádné politické obchody být nemohou a vedení strany moc použije podle svého uvážení a pokynů z Moskvy. Po listopadu 1989 mnozí členové odešli z KSČ za výhodami, které obchodování s politikou přináší. Tento postup přijaly ostatní strany jako demokratický a stranu odmítající obchodovat s politickým vlivem ocejchovaly jako nedemokratickou a vyloučily ji z možné účasti na vládě. Tuto fintu prospěšnou pro pravici přijal z hlouposti i bohumínský sjezd ČSSD.

Mezitím obrovsky narůstaly škody způsobované pochybnými vládci, které si úspěšně oklamávaní voliči volili. Skupiny aktivistů a malých stran měly v čele ambiciósní jedince neschopné pochopit systémový problém. Stále doufali, že se prosadí líbivým programem. Ani lepší z nich neměli úspěch, chyběla podpora aspoň nějakých vlivných novinářů, o publicistech, co se prohlašovali za politology, škoda slov. Nositelé dobrých myšlenek byli bez peněz, placeni byli jejich potlačovatelé. Tak bez podpory skončil pokus o zachování skutečného Občanského fóra a později pokus hnutí „Demokraté 92 za společný stát“.

Hledání lepšího způsobu provozování politiky

Jen málokomu bylo zřejmé, že bez systémové změny provozování politiky se zlepšení nedosáhne. Problémem se již od poloviny dvacátého století zabýval český politolog Jaroslav Langer, pracující v exilu. V roce 1968 pomáhal založit Klub angažovaných nestraníků (KAN), ale ten se později od Langera odklonil a zaměřil se na primitivní přímou demokracii. V roce 1990 jsem s Langerem spolupracoval při formování stanov Občanského fóra, považoval to za práci evropského, ne-li světového významu. OF však bylo zákeřně zlikvidováno Václavem Klausem ve spolupráci s Havlem a Rychetským. Langer skončil v léčebně, podlehl depresi. Jeho myšlenky, velmi blízké tomu, co jsme intuitivně provozovali ve spontánně vznikajících čistých formách Občanského fóra, zde zůstaly. Prosazují se však velmi pomalu, protože nezvýhodňují bohaté a vyžadují změnu zavedených patologických zvyklostí.

Nový volební zákon musí podle Ústavy ČR schválit obě komory Parlamentu ČR. Toho se dá velmi těžko dosáhnout, protože opoziční strany a hnutí většinou netouží po změně systému, ale po tom, aby i ony mohly obchodovat, a strany tvořící v parlamentu většinu by změna zbavovala výhod. Proto místo zlepšování volebního zákona zaváděly jen ty změny, které slouží k upevnění jejich postavení. Je to 5% bariéra pro vstup do sněmovny a zvýhodnění velkých stran při rozdělování mandátů a přidělování státních příspěvků.

Langerův model občanského politického hnutí

Jako dědictví po Langerovi zde zůstal model politického hnutí, které by ve své horizontální struktuře sdružovalo větší počet vzájemně se neomezujících skupin a rámcovou hierarchickou organizační obálku by mělo jen k vůli uspokojení zákona a ne k vydávání příkazů, jak se má hlasovat. Tento model by měl umožnit, aby byla zdolána bariéra 5% a mohlo se pracovat na novém volebním zákoně již na půdě parlamentu. Samolibí náčelníci skupin aktivistů a malých stran se však obávají, že přijdou o své výsadní postavení, a tak ani léta úsilí nestačila k prosazení této myšlenky.

Kolem přelomu tisíciletí jsem se chtěl pokusit změnit chování některé již zavedené strany a využít přitom, že má v programu službu občanům. Zdálo se, že ČSSD by to mohla být, protože sama žádný ideový program nerozvíjela. Vstoupil jsem do ní, a během dvou let jsem prošel všemi úrovněmi, od místní organizace přes oblast a krajskou konferenci až na ústřední sjezd, kde jsem jako čestný host měl i krátký projev. V ČSSD jsem však nenalezl nic, co by se dalo ovlivnit. Kromě několika ostrůvků na venkově se oblasti zabývaly jen politikařením, obsazováním funkcí. Vrátil jsem se mezi nestraníky.

Promarněné příležitosti a založení skupiny Spojeni 12

Nespokojenost občanstva se stavem politiky se projevovala jako další růst počtu politických straniček a hnutí registrovaných podle zákona, ale ani pokusy o jejich integraci při zachování jejich programových specializací se nedařily. Na tuto situaci zareagovali dva aktivisté (z Holešova a Českých Budějovic) a vydali Holešovskou výzvu, kterou jsem náhodou zachytil a tak jsem se 8.12.2011 dostavil do Holešova, kde se nás sešlo osm. Snažil jsem se pořadatele odvrátit od opakování dřívějších chyb, protože hrozilo, že jejich iniciativa bude poškozena neracionálním postupem a nenapravitelně se znehodnotí vlna nadšení lidí. Nepodařilo se mi získat důvěru iniciátorů, trvali na svém a nastal postupný pád. Výzva měla dost velký ohlas, ale přišly očekávané komplikace. Iniciátoři i ti, co se přidali, a byl jich na sněmu ve Vysočanech plný sál, se dostali do nezvladatelných sporů. V nastalé vřavě již pro racionální argumentaci nebylo žádné místo.

Ještě významnější případ promarněné příležitosti byla velká manifestace na Václavském náměstí 7.4.2013, která skončila tím, že tehdejší šéf odborů odešel s Kalouskem na pivo. Přišlo více než sto tisíc lidí, ale mezi nimi a myšlenkami, kterými bylo třeba je oslovit, byla nepropustná hráz neschopných a falešných pořadatelů. Cítil jsem se na tom naplněném náměstí jako na konci cesty, která nikam nevede a sám.

Tou dobou jsem již třetí rok usilovně psal pro Britské listy rozbory a návody k řešení systémů zdravotnictví, důchodů a politologické úvahy a nabízel je k volnému použití a mrzelo mne, že tato práce přichází nepoužita nazmar, přestože neschopnost oficiálních míst řešit tyto problémy byla velmi zřetelně patrná. Zúčastňoval jsem se odborných seminářů a konferencí a jednání na ministerstvech na tato témata a výsledkem jedné mé politologické přednášky bylo utvoření skupiny Spojení 12 a vznik webových stránek spojeni.wordpress.com (tyto stránky), kde je i blog mých článků.

Práce skupiny Spojení 12 a pokusy o její uplatnění

Název Spojeni 12 souvisí s rokem založení skupiny, která již tenkrát chtěla ovlivnit volby do Sněmovny PČR návrhem, aby byly voleny jen ty strany, které si dají do programu nový volební zákon. K dispozici byl návrh zákona vynikajících vlastností (viz články v blistech v roce 2012), ale neměli jsme ani peníze na kampaň, ani spolupracovníky schopné využít práci v internetovém prostředí, která by moc peněz nevyžadovala. Proto jsme nebyli schopni přesvědčit dost voličů, že volební zákon (podobný tomu, který je popsán v závěru tohoto článku) může změnit chování politických stran a zlepšit kvalitu práce Sněmovny PČR.

Neklidné politické ovzduší během vratké Nečasovy vlády nepřálo tomu, aby se konstruktivně řešily bolavé problémy a tak, například, místo dobrých návrhů na řešení důchodů byly uzákoněny špatné změny postihující sociálně slabší občany. Zlepšení nepřinesla ani nevolená Rusnokova vláda a nebyla žádná chuť řešit volební systém. Starý držitelům moci vyhovoval.

V listopadu 2013 došlo k podrazu české koruny Radou ČNB, ve které byl i Jiří Rusnok, a ten byl místo pohnání k odpovědnosti jmenován v roce 2014 guvernérem ČNB a dále rozhodoval o intervencích prospěšných pro cizinu. Naléhavé reklamace činnosti ČNB v rozporu se zákonem o ČNB znova zdržely propagování a prosazování nového volebního zákona. A blížil se říjen 2014, termín řádných voleb. Návrhy skupiny Spojeni 12 vzbudily zájem skupiny HVzV (Hnutí voličů za voliče) a ANS (Aliance národních sil). Vyhlídky na jejich použití to moc nezlepšilo. ANS nedovedlo využít nabízených zkušeností, a HVzV nešlo do voleb. Ale spolupráce s HVzV přinesla návrh nové metody politické práce. Tomu se však budu věnovat v jiném článku.

Volební zákon z dílny Spojeni 12

Zde ještě uvedu, proč tak chválím volební zákon podle návrhu Spojeni 12. Platný zákon mohl být pochválen snad jen tehdy, kdyby v posledních volbách vypadly také strany jako TOP 09, Starostové a Lidovci, ale ani to nedokázal. Seznam výhod návrhu nového zákona je širší a výhody jsou zásadní.

Charakteristika nového volebního zákona

1. Volebních obvodů je navrženo 27, jsou skoro stejně velké a nemusí se zřizovat, jsou to trojice sousedících senátních obvodů.
2. Volič označí kroužkem až 7 kandidátů vybraných z kandidátek libovolných volebních stran bez ohledu na to, na které kandidátce a v jakém pořadí jsou uvedeni. Asi si vybere ty, které zná.
3. Spočítá se, kolik kroužků získala každá volební strana, počet všech kroužků se vydělí sedmi a všechny volební strany, které získaly aspoň tolik kroužků, dostanou mandát. Zbylé mandáty se přidělí podle největších zbytků kroužků.
4. Volby v každém volebním obvodu jsou nezávislé na ostatních obvodech a nejsou žádné limity nebo klausule.
5. V rámci volební strany se mandáty přidělí podle počtu získaných kroužků.
   Další v pořadí je náhradníkem. Místo odvolání poslance se zavádí opakovaná volba
6. O opakování voleb v konkrétním volebním obvodu lze požádat peticí podepsanou voliči tohoto obvodu v počtu více než polovina kroužků potřebných ke zvolení jednoho poslance.

Působení nového volebního zákona na chování politických stran

Zákon nutí volební strany, aby nabídly kandidáty známé činností pro občany a ztěžuje politické obchody. Ještě výrazněji se to projeví, když některé volební strany budou nabízet kandidáty, kteří byli vybráni v primárkách z aktivistů, kteří v daném volebním obvodu působí.

Velmi důležitá je nezávislost jednotlivých volebních obvodů. Umožňuje to relativně levné opakování voleb v některém z obvodů, které je lepším nástrojem, než odvolávání poslanců. To totiž není moc účinné, protože to vede k tomu, že strana odvolaného nahradí někým stejně špatným.

Krizi politických stran není nutné řešit jejich zrušením, protože dobrý volební zákon je schopen změnit jejich chování a znemožnit jejich škodlivou činnost.

Rozhodování o zákonech již nebude probíhat v sekretariátech a na koaličních jednáních, ale přenese se do Sněmovny. Poslanci již nebudou pouhými obsluhovateli hlasovacího zařízení, budou muset někdy i přemýšlet, jak obstát při skládání odpovědnosti voličům.

Proč je náš Nový rok v zimě

Josef Mrázek

Navrhnout kalendář podle opakujících se změn slunečního svitu je docela samozřejmé řešení a také je pochopitelné, že za nejdůležitější byl odedávna považován den, kdy se délka životadárného denního svitu začíná prodlužovat, to jest slunovrat. Na severní polokouli je slunovrat obvykle 22. prosince, ale na jižní polokouli takový den je o půl roku později, v červnu. Je tedy otázka, proč Nový rok následuje po slunovratu na severní polokouli a platí pro celou zeměkouli. Vysvětlení je jednoduché.

Pohybem ker zemské kůry se na severní polokouli vytvořila velká a souvislá obyvatelná část pevniny, kdežto na jižní polokouli jsou to jen menší a často velmi vzdálené plochy. Propojení obou polokoulí, třeba Afrikou, se moc neprojevilo, protože pro obyvatele blízkého okolí rovníku není slunovrat moc důležitý, tam je tepla a světla po celý rok dost. A k přežití tam nebylo potřeba moc důmyslu, leda dávat pozor, jak nebýt sežrán. O redukci počtu obyvatel se tam nestaral chlad, ale konkurenční kmeny, dravci a tropické choroby. Na severní polokouli daleko od rovníku přežívali lépe lidé schopní vymýšlet, jak přečkat zimu a využít léta a slunovrat byl nejvýznamnějším bodem jejich kalendáře. Něco asi vymysleli také lidé na jihu zeměkoule, ale bylo jich méně, než na severu, a hůře se mohli domlouvat. A tak pro ně významný letní slunovrat se nemohl proti severnímu zimnímu slunovratu prosadit, když se celá zeměkoule komunikačně propojila a dělal se jednotný kalendář.

Proto tedy máme Nový rok v zimě. Ovšem i do toho se pletli různí světští i církevní funkcionáři, a tak jsme se od slunovratu trošku, ale nepodstatně, odchýlili. Pralidé, ač primitivní, byli přesnější, prostě se řídili tím, co jim ukazovalo slunce. Posunutí Nového roku kousek za slunovrat umožnilo, aby se do vzniklé mezery vešly i vánoce, které mají výrazné křesťanské pozadí, ale jsou u nás také svátkem těch lepších vlastností člověka, a ani čeští ateisté a jinak věřící by o ně nechtěli přijít.

Zbyl ještě krátký čas mezi vánocemi a Novým rokem a ten se dá využít k zamyšlení, co by se mělo v novém roce udělat, aby nedopadl tak mizerně, jako ten právě minulý. Zde také končí idylické povídání a můžeme obrátit mysl a popřípadě i svědomí, kdo ho má, k tomu, co dlužíme svým bližním i vzdáleným, veřejnosti i vrchnosti a někdo i Pánu Bohu. A křesťanský Bůh je to, čeho by se měl držet i každý zavilý ateista. Ani tento Bůh, ač všemocný, nezajišťuje všem spravedlnost na zemi a proto se neobejde bez slibu života posmrtného. Ale je dobrý v tom, že nedoporučuje vyhubit ty, kteří mu nevěří.

První předsevzetí ať je, nedovolit, aby o nás rozhodovali ti, kteří k nám chtějí pustit stoupence méně dobrého Boha a připravit nás tak o podstatu našeho života a život sám. Nedbat žádných výmluv!

Druhé předsevzetí je, odmítnout se podrobit vrchnosti, která nás ohrožuje zavlečením do války, například s Ruskem.

Třetí předsevzetí je odmítnout každého, kdo slouží cizím zájmům, finančním, hospodářským nebo mocenským.

Zbylá předsevzetí jsou buď převážně osobní, nebo mají užší vztah k tomu, koho jste volili. Vymyslíte je jistě dobře. Těm, co koukají, co si zvolili, nezbývá, než vymáhat splnění slibů, na které naletěli.